Úhlová rychlost

Úhlová rychlost
Název veličiny
a její značka
Úhlová rychlost
ω
Hlavní jednotka SI
a její značka
radián za sekundu
rad·s−1
Definiční vztah ω = d φ d t {\displaystyle \omega ={\frac {\mathrm {d} \varphi }{\mathrm {d} t}}\,}
Dle transformace složekpseudovektorová
Zařazení jednotky v soustavě SIodvozená

Úhlová rychlost je fyzikální veličina popisující otáčivý pohyb tělesa (otáčení, rotaci). Vyjadřuje uraženou úhlovou dráhu, tedy změnu úhlu v obloukové míře (v radiánech), za jednotku času.[1] Úhlová rychlost je pseudovektor (zjednodušeně se termín úhlová rychlost se stejnými jednotkami používá pro její průmět do osy rotace – pseudoskalár). Je třeba ji tedy nezaměňovat s úhlovou frekvencí, která je přímo skalárem s jednotkou s−1 a obvykle nesouvisí s otáčením.
Jednotkou uhlové rychlosti je radián za sekundu. Radián je v současné soustavě SI bezrozměrná jednotka, úhlová rychlost má tedy stejný rozměr jako úhlová frekvence.[1]

Časová změna úhlové rychlosti je úhlové zrychlení.[1]

Značení

  • Symbol veličiny: ω.[1]
  • Jednotka SI: radián za sekundu.[1]
  • Značka jednotky: rad·s−1.[1]
  • V některých aplikacích se používá i stupeň (°) za sekundu, Platí 1 s 1 = π / 180   rad s 1 {\displaystyle 1^{\circ }{\text{s}}^{-1}=\pi /180\ {\text{rad}}\cdot {\text{s}}^{-1}} . Používá se např. i otáčka za minutu ( 1   ot min 1 = π / 30   rad s 1 ) {\displaystyle (1\ {\text{ot}}\cdot {\text{min}}^{-1}=\pi /30\ {\text{rad}}\cdot {\text{s}}^{-1})} . Ani jedna z těchto jednotek však nepatří do SI soustavy.
  • Výpočet:
    • Okamžitá úhlová rychlost ω = d φ d t {\displaystyle \omega ={\frac {\mathrm {d} \varphi }{\mathrm {d} t}}}
    • Průměrná úhlová rychlost ω = φ t {\displaystyle \omega ={\frac {\varphi }{t}}}

Definice

Úhlová rychlost je definovaná jako časová změna (t) středového úhlu φ opsaného otáčejícím se (resp. natáčejícím se) průvodičem, kolmým k ose otáčení:[1]

ω = d φ d t {\displaystyle \omega ={\frac {\mathrm {d} \varphi }{\mathrm {d} t}}\,}

Úhlovou rychlostí 1 za 1 sekundu se otáčí průvodič, který při rovnoměrné rotaci opíše úhel 1 radiánu za 1 sekundu.

Například minutové ručičky všech hodin a hodinek mají stejnou úhlovou rychlost, při různé obvodové rychlosti svých konců.

Úhlová rychlost jako vektor

V některých případech (např. při prostorových pohybech) je vhodné definovat úhlovou rychlost jako vektorovou veličinu[2] vztahem

ω = r × v | r | 2 . {\displaystyle {\boldsymbol {\omega }}={\frac {\mathbf {r} \times \mathbf {v} }{|\mathrm {\mathbf {r} } |^{2}}}\,.}

Vektor ω {\displaystyle {\boldsymbol {\omega }}} je tedy kolmý k rovině tvořené polohovým vektorem r {\displaystyle \mathbf {r} } a vektorem obvodové rychlosti v {\displaystyle \mathbf {v} } pohybujícího se bodu. Vektory ω , r , v {\displaystyle {\boldsymbol {\omega }},\mathbf {r} ,\mathbf {v} } tvoří pravotočivou soustavu. Tento vektor má tedy vždy směr osy rotace (axiální vektor).

Jako definiční se uvádí i vektorový vztah obdobný skalární definici:

ω = d φ d t {\displaystyle {\boldsymbol {\omega }}={\frac {\mathrm {d} {\boldsymbol {\varphi }}}{\mathrm {d} t}}} ,

je však třeba mít na zřeteli, že orientovaný úhel φ {\displaystyle {\boldsymbol {\varphi }}} lze považovat za axiální vektor pouze pro infinitezimální otočení.

Použití

Příklady použití:

  • Otáčkoměr, například v automobilu, měří střední dobu jedné otáčky hřídele – periodu. Stupnice otáčkoměru je cejchována v obrácené hodnotě periody tj. kmitočtu, konkrétně střední počet otáček za jednotku času. Rozměr s−1; min −1.
  • Okamžitá úhlová rychlost (rad·s−1) rotujících součástí spalovacího pístového motoru, během jednoho pracovního cyklu, není konstantní.
  • Letecký přístroj zatáčkoměr na palubě letadla udává okamžitou úhlovou rychlost obvykle ve stupních za minutu (např. při úhlové rychlosti 3° za sekundu udělá letadlo 360° za dvě minuty). Ani tato úhlová rychlost (obvykle) nebývá konstantní.

Reference

  1. a b c d e f g ČSN ISO/IEC 80000-3 (2007) Veličiny a jednotky, část 3: Prostor a čas
  2. HAVRÁNEK, Antonín; KVASNICA, Jozef; LUKÁČ, Pavel; SPRUŠIL, Boris. Mechanika. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 480 s. ISBN 80-200-1268-0. 

Související články

Externí odkazy

Autoritní data Editovat na Wikidatech