Apolinář z Ravenny

Svatý Apolinář
Detail mozaiky ze 6. století v bazilice v Ravenně
biskup a mučedník
Narození	Antiochie (nyní Antakya v jižním Turecku)
Úmrtí	Ravenna
Svátek	20. červenec (římskokatolická církev) 23. červenec (východní církve)
Období	Římská říše
Státní občanství	starověký Řím
Vyznání	katolická církev
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství pravoslavná církev
Patronem	padoucnice, podagry; Emilia-Romagna, Cách, Burtscheidu, Düsseldorfu, Remagenu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Apolinář z Ravenny byl křesťanský světec, který se narodil v Antiochii nebo v Sýrii. Byl pokládán za zakladatele křesťanské obce v Ravenně, byl jejím prvním biskupem a zemřel jako svatý vyznavač nebo mučedník. Jako světec je uctíván církvemi římskokatolickou, řeckokatolickou, pravoslavnou, koptskou, syrskou a arménskou.

Legendy

Byl historickou osobou, jeho existenci potvrdil svatý Ambrož^[1]. Jako ctihodného muže a svého předchůdce jej ve svých kázáních zmiňuje ravenský arcibiskup Petr Chrysolog v polovině 5. století^[2]. K jeho životu a zázrakům se vztahuje několik legend, které se začaly šířit od 6. až 7. století. Zlatá legenda shodně s Ambrožem tvrdí, že Apolináře biskupem ustanovil sám apoštol Petr, že Apolinář Petra doprovázel z Antiochie až do Říma, a že se dožil 75 let. Podle jiné verze legendy působil později, asi kolem roku 200. Je považován za zakladatele křesťanské církve v exarchátu Ravenna. Za jeho života do Itálie pronikali Germáni. Apolinář působil jako misionář mezi Římany a údajně když odmítl obětovat pohanským bohům, dav jej napadl, mučil a zabil. Podle jiné verze legendy mučení přežil a odešel do Dalmácie, aby tam opět šířil víru jako misionář. Zlatá legenda Apolináře líčí jako divotvůrce a připisuje mu mnohé zázraky, jako uzdravování nemocných, uzdravení zemřelé dcery ravennského patricije Rufuse. Symbolický význam byl připisován Apolinářově prokletí římské modly -sochy boha Apollóna, která se údajně měla sama rozpadnout. Apolinářovo jméno bylo totiž odvozeno od boha Apolóna.^[3]. Podle jiné verze legendy však šlo o sochu boha Jupitera.

Hrob, relikvie a kostely

Apolinářův hrob leží v Ravenně.

V roce 549 byla nad jeho hrobem asi 6 km od Ravenny vystavěna a jemu zasvěcena bazilika Sv. Apolináře v Classe, v konše její apsidy je na mozaice světcovo nejstarší vyobrazení.
Ostatky byly roku 856 přeneseny do kostela sv. Apolináře Nuovo v Ravenně, protože první bazilika byla kvůli poloze za městem snadno přístupná zlodějům.
Kostel Sant'Apollinare v Římě, byl založen papežem Hadriánem roku 870, je přestavěn v pozdně barokním slohu roku 1748 a v interiéru uproavován v 19. století^[4]. Při kostele byla ustavena kolegiátní kapitula, pro kterou bylo zbudováno Pallazzo dell'Apollinare (Apolinářův palác), kde v letech 1574-1773 sídlil vzdělávací ústav Collegio Germanico-Ungarico, v němž studovali také Češi.
Kostel sv. Apolináře v Benátkách je raně středověkého původu; jeho patrocinium bylo přeneseno také na nedaleké divadlo Teatro Sant 'Apollinare, později slavnější než kostel.
Kostel sv. Lamberta v Düsseldorfu, nejstarší chrám : sarkofág se stříbrnou sochou sv. Apolináře z roku 1665
Apollinarisberg (Hora sv. Apolináře) u Remagenu, středověkého původu, stojící kostel sv. Apolináře je novogotická stavba z let 1843-1852, uvnitř relikviářová busta a cyklus fresek z Apolinářovy legendy
Oltáře: v Gorkumu u Utrechtu, Dijonu, Remeši, v Kolíně nad Rýnem, Cáchách-Burtscheidu, v Siegburgu

Čechy

Do Čech jeho ostatky dali přenést císař Karel IV. a arcibiskup Arnošt z Pardubic. Vložili je:

do oltáře kostela sv. Apolináře na Novém Městě pražském (1362)
do oltáře kostela sv. Apolináře v Sadské, kapitula řádu augustiniánů kanovníků s ostatky odtud byla převedena do Prahy
Kostel svatého Apolináře (Modlany) u Teplic, středověkého původu, v letech 1689-1691 nahrazen barokní novostavbou
Kostel svatého Apolináře v Horšovském Týně, pod patronátem pražského arcibiskupství, středověkého původu
Kostel svatého Apolináře, Chleny u Rychnova nad Kněžnou, barokní stavba

Úcta

V katolické církvi se jeho svátek slaví 20. července, v pravoslavné církvi připadá na 23. července.
20. července se slaví největší pouť v Porýní, s procesími v Kolíně nad Rýnem, Düsseldorfu a Remagenu.

Apolinář je uctíván jako:

patron měst Ravenna, Remagen, Düsseldorf, Gorkum a Utrecht.
cechovní patron jehlářů
patron proti nemocem pohlavních orgánů, proti močovým a žlučovým kaménkům, proti epilepsii

Ikonografie umění

Apolinář bývá zobrazován jako Říman helénské doby, kněz staršího věku, s bílým plnovousem, v bílé tunice a kasuli, na biskupském palliu má černý kříž, na hlavě mívá infuli, nebo je prostovlasý. Jako insignie nosí biskupskou berlu, knihu a někdy kyj, kterým byl podle legendy zabit. Na mozaikách bývá vyobrazen jako orant s rozepjatými pažemi. Ve skupině se objevuje se sv. apoštolem Petrem a sv. Divišem. Vystupuje v legendách sv. Petra.

Galerie

Lombardský relikviář, 9. století Trident
Kostel sv. Apolináře v Remagenu
Relikviářová busta v Remagenu, 19. století
Sarkofág se sochou sv. Apolináře v Düsseldorfu při procesí
Sloup se sochou sv. Apolináře, Ravenna 1483
Apoteóza sv. Apolináře; freska, Sant'Apollinare Nuovo, Ravenna
Bertel Thorvaldsen:Sv. Apolinář,
Kostel Sv. Apolináře v Sadské
Kostel sv. Apolináře, Horšovský Týn

Odkazy

Reference

↑ Jakub de Voragine, Legenda Aurea, překlad Anežka Vidmanová. Praha 1984, s. 196
↑ J. P. Migne, Patrologia latina, svazek 52: Petrus_Chrysologus, Vita_Operaque..., s. 45, dostupné online [Petrus_Chrysologus,_Vita_Operaque_[Amadesii_Dissertatio_De_Metropoli_Ecclesiastica_Ravennatis],_MLT.pdf/45]
↑ Jakub de Voragine, Legenda Aurea, překlad Anežka Vidmanová. Praha 1984, s. 195
↑ Claudio RENDINA:Le chiese di Roma, 3.vyd. Roma 2007, s. 39

Literatura

Lexikon der christlichen Ikonographie, ed. Wolfgang Braunfels, svazek 5: Ikonographie der Heiligen Aa-Cr, Herder: Freiburg-Rom-Basel-Wien 1993, s. 230 - 231.
Jakub de Voragine, Legenda Aurea, překlad Anežka Vidmanová. Praha 1984, s. 195 - 196