Celestin

ikona
Tento článek potřebuje urgentně upravit.
Jak mají články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Pravopis. Neodstraňujte tuto šablonu, pokud text neplní minimální požadavky na článek ve Wikipedii. Jestliže si nevíte rady, navštivte prosím stránku Potřebuji pomoc.

Článek nebo jeho problematická část mohou být smazány v procesu odloženého smazání, pokud nedojde k nezbytným úpravám ve stanovené lhůtě 14 dní, která skončí 4. 6. 2024 5:42 (CEST).
Pro vkladatele šablony: Vyhledejte v historii článku autora tohoto textu a na jeho diskusní stránku vložte
{{subst:Urgentně upravit autor|Celestin}} --~~~~
Komentář: WP:VAS
Celestin
geoda celestinu
geoda celestinu
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecSrSO4
Identifikace
Barvabezbarvý, bílý, modrý, hnědavý
Vzhled krystalucelistvý, agregáty paprsčité, ploché, kompaktní, krystaly stébelnaté, tabulkovité, dlouze nebo krátce prizmatické
Soustavakosočtverečná
Tvrdost3 - 3,5
Leskskelný, perleťový
Štěpnostdokonalá (010), dobrá (210)
Index lomu0,010 - 0,012
Vrypbílý
Hustota3,96 g ⋅ cm−3
Rozpustnostkyselina sírová
Ostatníbarví plamen karmínově červeně, modrá barva se ztrácí při teplotě 200 stupňů Celsia

Celestin je minerál ze skupiny síranů (SrSO4). své jméno dostal z latinského coelestis, což v češtině znamená nebeský.[1]

Původ

Celestin vznikal v mořských jílovitých až slínitých lagunárních sedimentech. Může zde vzniknout přímou sedimentací z mořské vody nebo diagenezí, s tvorbou konkrecí, ale také jako výplň žilek, či jako metasomatická tělesa pomocí oběhu podzemních vod ze sousedních sedimentů - příklad Obergembeck (Vestfálsko), okolí Paříže. Vytváří také drúzy na vápenci či slínu. Velmi hojný je v lagunárních sedimentech, kde doprovází halit, anhydrit, sádrovec, někdy i síru. Na hydrotermálních žílách nebývá celestin hojným minerálem. Za spoluúčasti organismů v ložiscích síry vznikly bezbarvé krystaly celestinu spolu se sádrovcem a aragonitem.

Morfologie

Celestin krystaluje v soustavě rombické. Krystaly mají různý tvar, jsou sloupovité, tabulkovité, dlouze nebo krátce prizmatické, ale též může být celistvý. Agregáty bývají ploché nebo paprsčité, kompaktní, drúzovité, vláknité vytvářejí výplně žil (není častým minerálem termálních žil)[2]. Na Slovensku tvoří spolu s aragonitem více než 1cm tlusté krásně modré tabulky (Špania Dolina). V jurských souvrstvích tvoří modré vrstvy s příčně stébelnatým agregátem, které jsou mocné několik centimetrů. Nejkrásnější bezbarvé až modré a lesklé, více než 5cm velké pocházejí z velkých geod v Majunge (Madagaskar). Výskyt celestinu je též v křídových slínech (Džebel Mezzuna - Tunis), četné celestinové žíly jsou v okolí Bristolu - v Yate až 5 cm velké krystaly.

Vlastnosti

Fyzikální vlastnosti - Celestin patří mezi měkké nerosty, lze do něho rýpnout nožem - jeho tvrdost podle Mohsovy stupnice tvrdosti dosahuje hodnoty 3 až 3,5. Hustota je 3,9 až 4 g/cm3. Štěpnost je výborná (001), dobrá(210), lom nepravidelný[3]. Minerál patří ke křehkým minerálům po úderu se úlomky rozletí do okolí.

Optické vlastnosti - Barva nerostu je od bílé, bezbarvé, po červenou, žlutou a modrou. Modrá barva mizí při teplotě cca 200 stupňů Celsia a opět se objeví po ozáření paprsky X[2]. Nejčastěji bývá bezbarvý nebo světle modrý. Vryp je bílý. Nerost má skelný nebo perleťový lesk, na štěpných plochách je lesk perleťový. Podle propustnosti světla patří mezi nerosty průhledné až průsvitné. Luminiscence je v barvě modravé, někdy zelenobílé. Minerál je průhledný až průsvitný.[1]

Chemické vlastnosti - složení: SrO 56,4%, SO3 43,6%, dále jsou zde příměsi Ba a Ca. Minerál je rozpustný v kyselinách (H2SO4 - kyselina sírová), plamen barví karmínově červeně, tavením vzniká bílá kulička. Čistit zředěnými kyselinami.

Parageneze

Doprovodnými minerály celestinu jsou nejčastěji síra, kalcit a aragonit.

Využití

Celestin je využíván jako minerál pro získávání stroncia a někdy jako drahý kámen k fasetovým brusům a karbošonám.[1]

Naleziště

Reference

  1. a b c ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Velká encyklopedie Minerálů. Praha 10: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-44-9. 
  2. a b BERNARD, Jan H.; ROST, Rudolf. Encyklopedický přehled minerálů. [s.l.]: Academia, 1992. ISBN 80-200-0360-6. S. 124. 
  3. HOCHLEITER, Rupert. Nový průvodce přírodou Minerály. 1. vyd. Praha 5: Euromedia Group - Universum, 2015. 255 s. ISBN 978-80-242-4709-0. S. 129. 

Externí odkazy

Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • GND: 4638643-9
  • LCCN: sh85021628
  • NLI: 987007284827805171