Daniela Hodrová

PhDr. Daniela Hodrová, DrSc.
Narození	5. července 1946 (77 let) Praha Československo Československo
Povolání	spisovatelka, literární kritička, literární teoretička, překladatelka, literární historička a literární vědkyně
Stát	Česko Česko
Alma mater	Univerzita Karlova
Témata	literatura, literární teorie a překlad
Ocenění	Státní cena za literaturu a překladatelské dílo (2011) Cena Franze Kafky (2012) Magnesia Litera Kniha roku (2016)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Daniela Hodrová (* 5. července 1946 Praha) je česká literární teoretička a spisovatelka.

Biografie

Je dcerou filmového a divadelního herce Zdeňka Hodra, tím pádem i vnučkou divadelního a filmového herce Jana Hodra (1875-1938), divadelní a filmové herečky Marie Hodrové roz. Bonaventurové (1880-1952). Maturovala v roce 1963 na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze. Rok po maturitě se živila jako asistentka režie a dramaturgie v Divadle Jiřího Wolkera. Poté vystudovala rusistiku, bohemistiku, romanistiku a srovnávací literaturu na Univerzitě Karlově. Doktorskou práci obhájila roku 1977. V letech 1972–1975 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Odeon. V roce 1975 začala vědecky pracovat v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. Roku 1980 získala titul kandidát věd, v roce 1992 doktor věd.^[1] V roce 2011 získala za svůj za román Vyvolávání Státní cenu za literaturu (jako teprve druhá žena v historii)^[2], rok poté mezinárodní Cenu Franze Kafky.^[3] V roce 2016 odešla do důchodu. Ve stejném roce obdržela cenu Magnesia litera v hlavní kategorii Kniha roku za román Točité věty.^[4] Časopis A2 zařadil v roce 2020 její knihy Vyvolávání a Chvála schoulení do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.^[5] Spolu s Milanem Kunderou a Václavem Jamkem je jedinou, kdo má v tomto seznamu dvě knihy.

Jejím prvním manželem byl spisovatel Karel Milota.

Dílo

Do české literatury vstoupila v roce 1964, když jí vyšla báseň v časopise Divoké víno. Tam také v roce 1971 publikovala i první prózu. Její beletristická i literárněvědná díla byla přeloženy do více než deseti jazyků. V jejím díle, které je řazeno k postmoderně, je výrazná evokace tajuplné Prahy, fuksovská atmosféra, psychologické vykreslování postav, náznaky, metafory a alegorie. To vše činí její dílo kvalitním, není ale tím pádem tak snadno čitelné a uspokojí spíše náročného čtenáře. S jejím dílem prozaickým je propleteno i její dílo esejistické a teoretické, jímž do české literatury vstoupila ponejprv. Slovník české literatury po roce 1945 tuto spjatost popsal slovy: "Pro Danielu Hodrovou je charakteristické prostupování literárněvědné činnosti s tvorbou beletristickou. Mnohá témata a postupy, jimiž se zabývá jako teoretička, se objevují rovněž v jejích prózách: ať již jde o pojetí města jako subjektu či divadla, o typy „loutkovitých" postav, nebo o téma proměny a zasvěcení aj. (...) Její prózy a teoretické náhledy vzájemně korespondují především v chápání románu jako věčné oscilace mezi realitou a fikcí a v důrazu na sebepopírání žánru, na jeho sebereflexivnost."^[1]

Bibliografie

Próza

• Podobojí, Severočeské nakladatelství, 1991
• Kukly, Práce, 1991
• Théta, Československý spisovatel, 1991
• Město vidím..., Euroslavica, 1992
• Perunův den, Hynek, 1994
• Ztracené děti, Hynek, 1997
• Trýznivé město, Hynek, 1999 (souborné vydání "pražské trilogie", tedy románů Podobojí, Kukly a Théta)
• Komedie, Torst, 2003
• Vyvolávání, Malvern, 2010
• Točité věty, Malvern, 2015
• Ta blízkost, Malvern, 2019

Eseje a studie

• Hledání románu, Československý spisovatel 1989
• Prague : Visite privée, éd. du Chêne, 1991, francouzsky
• Cité dolente: Le royaume d'Olsany, Robert Laffont, 1992, francouzsky
• Das Wolschaner Reich : Citté dolente I., Ammann, 1992, německy
• Román zasvěcení, H+H, 1993
• Místa s tajemstvím, Koniasch Latin Press, 1994
• Im Reich der Lüfte : Citté dolente II., Ammann, 1994, německy
• Les Chrysalides, tableaux vivants, Robert Laffont, 1995, francouzsky
• Theta : Citté dolente III., Ammann, 1998, německy
• Pod dwiema postaciami, "Fundacja Anima 'Tygiel Kultury'", 2001, polsky. Překlad Leszek Engelking.
• Citlivé město, Akropolis, 2006
• Chvála schoulení. Eseje z poetiky pomíjivosti, 2011
• Co se vyjevuje. Eseje o Adrieně Šimotové, 2015

V populární kultuře

Její romány jsou zmíněny jako jedna ze zbraní Saudruhových bojovníků v českém překladu parodie na Pána prstenů, Za pár prstenů (překlad Richard Podaný).^[6]

Odkazy

Reference

Literatura

• LEHÁR, Jan. Česká literatura od počátků k dnešku. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-963-8. 
• PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. – Soft, 2003. 

Související články

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura po roce 1990

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Daniela Hodrová
• Daniela Hodrová ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Daniela Hodrová v Databázi knih
• Profil s fotografií na Portálu české literatury

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.