Kostel Panny Marie Pomocnice na Chlumku

Kostel Panny Marie Pomocnice – Chlumek u Luže
Pohled na poutní chrám od východu z ulice K Chlumku
Místo
Stát	Česko Česko
Obec	Luže
Souřadnice	49°53′25,8″ s. š., 16°1′46,56″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	královéhradecká
Vikariát	chrudimský
Farnost	Luže
Status	farní kostel
Zasvěcení	Panna Maria
Datum posvěcení	1713
Architektonický popis
Architekt	Giovanni Battista Alliprandi
Stavební sloh	barokní
Výstavba	1690–1696
Další informace
Kód památky	41122/6-912 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Panny Marie Pomocnice na Chlumku v Luži je římskokatolický poutní chrám postavený v barokním slohu v letech 1690–1696, od roku 1958 je kulturní památkou^[1] a v roce 2018 byl celý areál s kostelem, terasovým ambitem s osmi kaplemi, schodišti, ohradní zdí se vstupními branami a přilehlou bývalou jezuitskou rezidencí prohlášen národní kulturní památkou.^[1]

Farní kostel stojí na místě původní kaple z let 1667–1669^[2] a náleží pod správu chrudimského vikariátu v rámci Diecéze královéhradecké,^[3] nachází se zhruba 5,5 km od města Skutče, 11,5 km od Vysokého Mýta a 17,5 km od Chrudimi.

Objekt je dominantou města Luže i okolní krajiny v důsledku výstavby na vyvýšenině Chlumek, někdy místně zvané svatá hora mariánská.^[2] Vrch je situován nad hlubokým údolím s řekou Novohradkou ve Svitavské pahorkatině,^[4] v jejímž rámci je vyvýšenina součástí Novohradské stupňoviny v Loučenské tabuli. Krajina dál postupně přechází do Polabské nížiny.

Historie

Dějiny poutního kostela jsou především spjaty s Marií Maxmilianou Evou Terezií baronkou Hýzrlovou z Chodů, poprvé provdanou baronkou Slavatovou z Chlumu a Košumberka, rozenou říšskou hraběnkou ze Žďáru (1633–1690). Ta přišla předčasně o všechny své tři děti z obou manželství. Přežila i svou jedinou dceru, která dosáhla věku dospělosti, hraběnku Františku Terezii Rosalii z Lamberga († 1684), k níž se Marie Maxmiliána Eva Terezie dlouho upínala. Brzy po první svatbě jí nemoc vzala i milovaného, byť značně staršího manžela, barona Jindřicha Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka († 1654), synovce místodržitele hraběte Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka. V druhém manželství s baronem Františkem Kryštofem Hýzrlem z Chodů († 1666) byla nešťastná, a dokonce přežila (pravděpodobný) pokus o otrávení, které napáchalo na jejím zdraví nenapravitelné škody a přispělo i k jejímu předčasnému skonu. Přesto nezatrpkla a s pomocí hluboké víry, která danými neštěstími zesílila, i přátel se pustila do úspěšné obnovy válkou poničeného košumberského panství, které pozvedla k nové nebývalé prosperitě.

Říšská hraběnka ze Žďáru (jak zní její přesné rodné jméno, které do konce života s oblibou připojovala ke svému vyvdanému jménu) pocházela z velmi činorodého katolického prostředí. Její otec, Florian Jetřich první říšský hrabě ze Žďáru (1598–1653) založil západně od Prahy na svém velkostatku Červený Újezd po roce 1623 poutní místo Hájek s loretánskou kaplí a jeho jediný přeživší syn František Adam Eusebius druhý říšský hrabě ze Žďáru (1623/1624–1670) stavěl od roku 1663 i přilehlý františkánský klášter. Velký vliv na ní měla i přespříliš zbožná a přísná matka Alžběta Korona z Martinic (asi 1603/1604–1649) a dědeček, významný katolický politik Jaroslav Bořita z Martinic, tak i jeho vlivná rodina.

Od svého obdivovaného bratra Františka Adama Eusebia získala hraběnka již v šedesátých letech 17. století milostný rodinný obraz Panny Marie Pomocné neboli tzv. Pasovské, jehož originál namaloval Lucas Cranach starší kolem roku 1552. Obraz měl být dotýkaný se zázračným originálem a jako takový měl být sám zázračný. V roce 1622 jej přivezli do Čech ze svého exilu Mariini rodiče – katolický pán Florian Jetřich Žďárský ze Žďáru a Alžběta Korona z Martinic, nejstarší dcera Jaroslava Bořity z Martinic. Obraz Panny Marie Pasovské považovala rodina hrabat ze Žďáru za vzácnou ochrannou relikvii, proto jej výrazně uctívala.

Kult Panny Marie se v době baroka stal jedním z nejrozšířenějších v zemi a také hraběcí rodina se cítila s Pannou Marií nerozlučně spjatá a považovala ji za svojí hlavní nebeskou ochranitelku. Obraz proto putoval stále s rodinou a před odvozem na Košumberk visel zřejmě u hraběte ze Žďáru v jeho rezidenčním kladenském zámku. Hraběnka ze Žďáru uložila tuto rodovou památku nejprve v malé kapli hradu Košumberk, kde ji měla kdykoliv k dispozici, jak byla od mala navyklá. Poněvadž byl o zázračný milostný obraz mezi věřícím lidem záhy velký zájem, rozhodla se obraz zpřístupnit i poddaným a využít jeho rostoucí slávu k upevnění katolické víry na svém panství. Proto nechala hraběnka na nedalekém vyvýšeném místě zvaném Chlumek postavit v letech 1667–1669 poutní kapli s ambitem, osmi kaplemi a dlouhým severním a jižním přístupovým schodištěm.

Kromě faráře v Luži se o nové poutní místo starali také hraběnkou přivolaní jezuité z královéhradecké koleje, kteří si v letech 1678–1683 postavili jihovýchodně od kaple svoji rezidenci. Vzhledem k tomu, že si poutníci toto místo oblíbili a směřovalo jich na Chlumek čím dál tím více, tak se nakonec zbožná hraběnka rozhodla zahájit velký stavební podnik, k jehož realizaci využila části rodového majetku hrabat ze Žďáru, jenž v roce 1688 spolu se čtyřmi žijícími sestrami po jediném bratrovi definitivně zdědila. Roku 1689 nechala původní nevyhovující kapli zbořit a začala s budováním rozlehlého poutního chrámu, jehož dokončení se nedožila, neboť 17. října 1690 zemřela. Její tělo bylo přeneseno v roce 1698 do hrobky před hlavním oltářem, na němž našel své umístění i rodový obraz Panny Marie Pomocné.

Hraběnka ze Žďáru byla donátorkou šesté kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, zasvěcené Panně Marii Pasovské z Chlumku. Kaple byly stavěny v letech 1674–1690, v horním rohu výklenku bylo jméno stavebníka a jeho erb.

Stavba na Chlumku byla provedena podle návrhu italského stavitele Bernarda Minelliho za účasti G. B. Alliprandiho a později ještě Pavla Ignáce Bayera. Dne 7. září 1696 byl do nového kostela z jezuitské rezidence slavnostně přenesen milostný obraz Panny Marie, ale práce na vnitřní výzdobě pokračovaly až do roku 1708. Slavnostního vysvěcení se dočkal až v roce 1713. Krátce poté se stal kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů jedním z nejnavštěvovanějších v Čechách.^[zdroj⁠?] Jezuité v něm až do přechodného zrušení řádu roku 1773 provozovali náboženská dramatická díla. Zatímco rezidence na Chlumku utrpěla odbouráním druhého patra roku 1823 a požárem roku 1949, zůstal mariánský kostel na Luži dodnes dominantou kraje a cílem poutníků.

Program záchrany architektonického dědictví

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995–2014 na opravu památky čerpáno 17 040 000 Kč.^[5]

Stavební podoba

Kostel Panny Marie Pomocnice je jednolodní stavba s bočními kaplemi a emporami, s bazilikálním osvětlením lodi, užším odsazeným presbytářem a dvojvěžovým průčelím. Zajímavosti interiéru je mariánská kruhová zděná kaple, která zabírá jednu osu a závěr presbytáře, s kterým asi do výše parapetu empor splývá. Polokruhově ukončená arkáda umožňuje pohled a vstup do kaple, je rámována pilastry s úseky kladí, jehož římsa vytváří rozevřený polokruhový štít. Kaple je zaklenuta s polygonální lucernou.

Architektem stavby byl Ital Giovanni Battista Alliprandi. Hlavním autorem vnitřní výzdoby je Jiří František Pacák. Jeho prokazatelně doloženými díly jsou oltář sv. Apoleny a kazatelna, pravděpodobně vytvořil i plastiky hlavního oltáře, zejména dva monumentální anděly, sousoší Zvěstování Panny Marii, Boha Otce nad kazatelnou a sochy svatého Josefa. Rozsáhlá řezbářská výzdoba kostela je dílem více tvůrců. Obrazy namaloval v letech 1705–1706 malíř Jan Jiří Heinsch, Škrétův následovník. Středem hlavního v kapli v presbytáři je obraz Panny Marie Pomocné neboli Pasovské, zasazený do stříbrného rámu z roku 1694, v řezaném rámu s rohy hojnosti s květy a ovocem, který podpírají dva andělé nadživotní velikosti.

Reference

Literatura

• Jiří Šotola. Tovaryšstvo Ježíšovo. Praha: Eminent, 2000. 276 s. ISBN 80-7281-033-2. 
• Zdeněk Boháč. Poutní místa v Čechách. Praha: Debora, 1995. 286 s. ISBN 80-85923-07-6. Kapitola Luže. 
• Irena Dibelková. Navštivte poutní místa v Čechách. Praha: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-844-X. 
• Hynek FRIDRICH. Marie Maxmiliána Eva Terezie hraběnka ze Žďáru – dobrodinná paní městečka Luže, panství košumberského a její rod, in: VORÁČEK, Emil a kol.: Luže v dějinách. Díl 1.. Luže: [s.n.], 2010. ISBN 978-80-254-8472-2. S. 99–123. 
• BARTŮNĚK, Václav. Žďárští ze Žďáru co patronátní páni Kladna, in: Sborník historického kroužku (dále jen SHK) XXXIII, 1932, s. 7–14, 61–65, 124–129, 192–195 a SHK XXXIV, 1933, s. 11–17, 141–157. [s.l.]: [s.n.] 
• PŘIBYL, Vladimír. Sacra Silva, vulgo Hájek : Z dějin františkánského kláštera v Hájku u Unhoště. Posel z Budče. 1995, čís. 9, s. 3–4. 

Související články

• Seznam svatých bran milosrdenství v Česku

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel Panny Marie Pomocnice na Chlumku na Wikimedia Commons