Krumhorn

Krumhorn

italsky krumhorn, fagotto německy Krummhörn anglicky crumhorn francouzsky cromorne
Klasifikace
Podle orchestrální praxe: Dřevěné nástroje
Podle způsobu vzniku tónu: Aerofony
Tónový rozsah
rozsah sopránového krumhornu
Příbuzné nástroje
Šalmaj, Vzdušnicová šalmaj, Dulcian, Kornamusa

Krumhorn (též křivý roh) je jeden z nejvíce používaných dvouplátkových vzdušnicových nástrojů hobojového typu válcovitého tvaru z rodiny historických dřevěných nástrojů ze 14. až 17. století, tedy z období renesance. Název pochází z německého krummhorn, což znamená křivý roh.

Původ

detail z renesančního obrazu od Vittora Carpaccia, 1510

Krumhorn se objevil někdy ve 13. století z období renesance, kdy na něj začali hrát Maurové (arabští muslimové původem se severní Afriky) a později kol. 14. století i muzikanti a mistři v Evropě. Jak je už výše zmíněno, název pochází z německého slova "krummhorn", což znamená křivý roh.

Charakteristika

Charakteristickým znakem krumhornů je právě jejich háčkovitě zahnutý korpus, aby záměrně připomínal zahnutý zvířecí roh a nástroj připomíná písmeno "J". Jasnější a hlasitější tón, než má cornamusa, je způsoben rozšiřujícím se roztrubem a širším vrtáním. Krumhorn byl nejčastěji dělán z rákosového dřeva. Právě díky výraznému, hlasitému a širokému tónu byl používán často i jako sólový nástroj. Křivé rohy (krumhorny) se liší od vzdušnicové šalmaje a kornamusy především tvarem vrtání a charakteristickým zahnutím korpusu. Rozsah nástroje je o něco větší než nóna (díky pomocným klapkám). Tento nástroj v pozdějších dobách zcela vymizel a jeho barva je charakteristická pro starou hudbu. Různé druhy krumhornů vyobrazil např. Michael Praetorius ve spise Syntagma musicum (1619).

Fyzika – vznik tónu

Krumhorn patří mezi aerofony, čili jeho zvuk vzniká tím, že hráč foukne přes dvojitý plátek (strojek) a uvnitř duté, rákosové zahnuté "roury" se rozechvěje vzduch, čímž vznikne tón. Výšku tónu lze u krumhornu měnit střídáním různých dírek, či klapek, nebo přefukováním. Přefukování se ale u hraní na krumhorn moc neuplatní, jelikož (jak již bylo zmíněno) tónový rozsah krumhornu je něco přes nónu. U vypracovanějších typů krumhornu lze hrát i částečně chromaticky.

Druhy krumhornu

Rodina krumhornů z díla Syntagma musicum od Michaela Praetoria roku 1619

Existuje několik druhů krumhornů, které se v renesanci používaly (od garklein krumhornu až po prodloužený velkobasový krumhorn). Už v renesančním období existovaly i takové speciální–"prodloužené" typy krumhornů (např. Prodloužený tenorový krumhorn), které měly svůj tónový rozsah až přes dvě oktávy (výjimečně měl prodloužený baskrumhorn svůj rozsah jen přes oktávu–C až g).

V dnešní době byly vytvořeny ale tzv. "moderní krumhorny", které se od těch renesančních liší (tónový rozsah těch moderních krumhornů jsou uvedeny v kulatých závorkách):