Millerovo magické číslo
Millerovo číslo (někdy též magické číslo nebo Millerovo magické číslo) je termín odkazující na práci z oboru kognitivní psychologie, kterou napsal v roce 1956 George Armitage Miller z Harvardovy univerzity.[1] Ta vycházela z experimentálních výzkumů německého filozofa a psychologa H. Ebbinghause z roku 1885. Článek se zaobírá rozsahem lidské krátkodobé paměti pro nezávislé diskrétní prvky a popisuje, že počet prvků, které člověk udrží v krátkodobé paměti, je 7±2 prvků.
Údaje lze sdružovat do tzv. „chunks“ (smysluplné jednotky), které následně tvoří v krátkodobé paměti jediný prvek. V případě použití dalších paměťových metod je toto číslo vyšší[zdroj?].
Odkazy
Reference
- ↑ MILLER, G. A. The magical number seven, plus or minus two: Some limits on our capacity for processing information. Psychological Review. 1956, s. 81–97. Dostupné online. DOI 10.1037/h0043158. PMID 13310704. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Související články
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Paměť | |
|---|---|
| Základní pojmy | Pozornost • Neuroanatomie paměti • Vzpomínka |
| Dlouhodobá paměť | |
| Krátkodobá paměť | Baddeleyho model pracovní paměti • Millerovo magické číslo |
| Senzorická paměť | |
| Zapomínání | |
| Výzkum | |
| Související pojmy | |
| Významné osobnosti | |
Portály: Psychologie
