Nařízení Brusel II

ikona
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Komentář: Nové nařízení EU č. 2019/1111 (Brusel II ter)
Nařízení Brusel II bis
Nařízení Rady o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000
Předpis státu
Druh předpisunařízení
Číslo předpisuNařízení Rady (ES) č. 2201/2003
Údaje
Schváleno27. listopadu 2003
ÚčinnostEvropská unie 1. srpna 2004
Oblast úpravy
mezinárodní právo soukromé

Nařízení Brusel II bis je právní akt Evropské unie, který upravuje občanskoprávní věci související s rozvodem, rozlukou, či prohlášením manželství za neplatné; přiznáním, výkonem, převedením a úplným či částečným odnětím rodičovské odpovědnosti.[1] Nařízení se však výslovně nevztahuje na určení nebo popření rodičovství, rozhodnutí o osvojení, předadopční opatření nebo na neplatnost či zrušení osvojení, příjmení a jména dítěte, úpravu dosažení zletilosti, vyživovací povinnosti, správu jmění nebo pozůstalosti či na opatření přijatá v důsledku trestných činů spáchaných dětmi.[2]

Systematika nařízení

  • Preambule
  • Kapitola I: Oblast působnosti a definice (čl. 1 – 2)
  • Kapitola II: Příslušnost (čl. 3 – 20)
    • Oddíl 1: Rozvod, rozluka a prohlášení manželství za neplatné (čl. 3 – 7)
    • Oddíl 2: Rodičovská zodpovědnost (čl. 8 – 15)
    • Oddíl 3: Společná ustanovení (čl. 16 – 20)
  • Kapitola III: Uznávání a výkon (čl. 21 – 52)
    • Oddíl 1: Uznávání (čl. 21 – 27)
    • Oddíl 2: Návrh na prohlášení vykonatelnosti (čl. 28 – 36)
    • Oddíl 3: Ustanovení společná pro oddíly 1 a 2 (čl. 37 – 39)
    • Oddíl 4: Vykonatelnost určitých rozhodnutí o právu na styk s dítětem a určitých rozhodnutí nařizujících navrácení dítěte (čl. 40 – 45)
    • Oddíl 5: Veřejné listiny a dohody (čl. 46)
    • Oddíl 6: Jiná ustanovení (čl. 47 - 52)
  • Kapitola IV: Spolupráce mezi ústředními orgány ve věcech rodičovské zodpovědnosti (čl. 53 – 58)
  • Kapitola V: Vztah k jiným nástrojům (čl. 59 – 63)
  • Kapitola VI: Přechodná ustanovení (čl. 64)
  • Kapitola VII: Závěrečná ustanovení (čl. 65 – 72)
  • Přílohy I až VI

Závaznost

Nařízení Brusel II bis dopadá na všechny členské státy Evropské unie s výjimkou Dánska.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Čl. 1 odst. 1 Nařízení Brusel IIbis, v platném znění.
  2. ↑ Čl. 1 odst. 3 Nařízení Brusel IIbis, v platném znění.

Související články

Externí odkazy

  • Nařízení Brusel II bis
  • HERBOCZKOVÁ, Jana. Rodinné a manželské vztahy – mezinárodní pravomoc, uznání a výkon rozhodnutí [online]. 2009 [cit. 2010-07-08]. Dostupné online. 
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Evropský justiční prostor v civilních otázkách
Bruselská úmluva • Nařízení Brusel I • Nařízení Brusel I bis • Nařízení Brusel II • Nařízení o evropském exekučním titulu • Nařízení o evropském platebním rozkazu • Nařízení o evropském řízení o drobných nárocích • Nařízení o insolvenčních řízeních • Nařízení Řím I • Nařízení Řím II • Římská úmluva
 Evropská unie