Sojuz 33

Sojuz 33
Údaje o lodi
COSPAR1979-029A
Hmotnost6 860 kg
Údaje o letu
Volací znakСатурн ("Saturn")
Členů posádky2
Datum startu10. dubna 1979 17:34:34 UTC
KosmodromBajkonur, Kazachstán
Vzletová rampaLC1
Nosná raketaSojuz
Délka letu1 d 23 h 01 m 06 s
Datum přistání12. dubna 1979 16:35:40 UTC
Spojení se stanicí
Apogeum279,2 km
Perigeum198,6 km
Sklon dráhy51,63°
Doba oběhu88,99 min
Počet oběhů31
Navigace
Předchozí
Sojuz 32
Následující
Sojuz 34

Sojuz 33 byla kosmická loď SSSR z roku 1979 s mezinárodní rusko/bulharskou posádkou, která se pokusila spojit se sovětskou orbitální stanici Saljut 6. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1979-029A a byl to 68. registrovaný let kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Byl součástí programu Interkosmos. Jejím volacím znakem byl SATURN. Po nezdařeném pokusu o spojení se posádka vrátila na Zem.[1]

Posádka

Dvoučlennou posádku tvořili tito kosmonauti:

  • Sovětský svaz Nikolaj Rukavišnikov, velitel lodě, Rus, 45 roků, třetí let
  • Bulharsko Georgi Ivanov, kosmonaut výzkumník, Bulhar, 38 roků, nováček

Průběh letu

Skafandry použité na Sojuzu 33

Loď odstartovala 10. dubna 1979 večer z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, loď se dostala na orbitu 194 – 261 km. Po třetím okruhu posádka upravila dráhu lodě na 273 – 330 km nad Zemí. Večer 11. dubna byl zapnut automatický systém spojení. Ve vzdálenosti 3 km od stanice však korekční motor přestal pracovat. Závadu se nepodařilo ani po konzultacích s řídícím střediskem odstranit a bylo rozhodnuto vrátit se na Zem. K návratu byl využit reservní motor a bylo potřeba přikročit i k ručnímu ovládání řízení. Neplánovaný sestup odpojené kabiny byl spojen s přetížením až 10 g, padákový systém však fungoval a kabina s oběma živými kosmonauty přistála měkce na území Kazachstánu (tehdy součást SSSR) zhruba 320 km jihovýchodně od Džezkazganu v noci. Délka letu byla 1 den a 23 hodin.[1][2]

Stanice Saljut 6 zůstala na oběžné dráze se stálou posádkou Vladimír LjachovValerij Rjumin.

Konstrukce Sojuzu

Udaná startovací hmotnost byla 6800 kg vč.200 kg paliva pro manévrování a brzdění. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení a padákový systém..

Odkazy

Reference

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 309. 
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov, s. 198. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Sojuz 33 na Wikimedia Commons
  • Na webu Kosmo
  • Na webu Space
Kosmické lodi Sojuz a jejich seznam
Sojuz-MS (2016– )
MS-01MS-02MS-03MS-04MS-05MS-06MS-07MS-08MS-09MS-10MS-11MS-12MS-13MS-14MS-15MS-16MS-17MS-18MS-19MS-20MS-21MS-22MS-23MS-24MS-25 • MS-26 (plánováno) • MS-27 (plánováno)
Sojuz-TMA-M (2010–2016)
TMA-01MTMA-02MTMA-03MTMA-04MTMA-05MTMA-06MTMA-07MTMA-08MTMA-09MTMA-10MTMA-11MTMA-12MTMA-13MTMA-14MTMA-15MTMA-16MTMA-17MTMA-18MTMA-19MTMA-20M
Sojuz-TMA (2003–2011)
TMA-1TMA-2TMA-3TMA-4TMA-5TMA-6TMA-7TMA-8TMA-9TMA-10TMA-11TMA-12TMA-13TMA-14TMA-15TMA-16TMA-17TMA-18TMA-19TMA-20TMA-21TMA-22
Sojuz-TM (1986–2003)
TM-2TM-3TM-4TM-5TM-6TM-7TM-8TM-9TM-10TM-11TM-12TM-13TM-14TM-15TM-16TM-17TM-18TM-19TM-20TM-21TM-22TM-23TM-24TM-25TM-26TM-27TM-28TM-29TM-30TM-31TM-32TM-33TM-34
Sojuz-T (1976–1986)
T-2T-3T-4T-5T-6T-7T-8T-9T-10-1T-10T-11T-12T-13T-14T-15
Sojuz 7K-TM (1975–1976)
161922
Sojuz 7K-T (1973–1981)
121314151718a18202123242526272829303132 • 33 • 34353637383940
Sojuz 7K-OKS (1971)
1011
Sojuz 7K-OK (1966–1971)
134 • 5 • 6789
Nepilotované
Kosmos 133 • Kosmos 140 • Kosmos 186 a Kosmos 188 • Kosmos 212 • Kosmos 213 • Kosmos 238 • Sojuz 2 • Kosmos 379 • Kosmos 396 • Kosmos 398 • Kosmos 434 • Kosmos 496Kosmos 573Kosmos 613Kosmos 638Kosmos 670Kosmos 672Kosmos 772Kosmos 869Kosmos 1001Kosmos 1074Sojuz 20Sojuz T-1Sojuz TM-1
Sojuz 7K-L1 (1966–1970)