Sutoku
| Sutoku | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. července 1119 Kjóto |
| Úmrtí | 14. září 1164 (ve věku 45 let) Provincie Sanuki |
| Pohřben | Shiromine-ji |
| Potomci | Shigehito-shinnō a  Q11630328 |
| Otec | Toba a Širakawa |
| Matka | Fudžiwara no Tamako |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sutoku (japonsky 崇徳天皇, Sutoku-tennó, 7. července 1119─14. září 1164) byl sedmdesátý pátý císař Japonska[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.[2] Vládl od 25. února 1123 do své abdikace 5. ledna 1142.[3][4]
Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Akihito (顕仁親王),[5][pozn. 1] byl prvorozeným synem 74. císaře Toby a jeho manželky Tamako Fudžiwary (1101─1145). V některých starých textech se uvádí, že byl synem Tobova děda císaře Širakawy.
Události za Sutokuova života
Císař Toba odstoupil z trůnu v 16. roce svého panování roku 1123 a následnictví (senso) přijal jeho tříletý syn princ Akihito.[4][5] Následujícího měsíce pak budoucí císař Sutoku usedl na Chryzantémový trůn (sokui).[3][pozn. 2]
V roce 1124 navštívil klášterní císař Širakawa s doprovodem horu Kója.[3] Následujícího roku vykonal císař Sutoku návštěvu svatyně Iwašimizu Hačimangú ve městě Jawata zasvěcenou Hačimanovi a svatyně Kamo v Kjótu. Poté navštívil rovněž kjótské svatyně Hirano, Óharano, Macunó, Kitano Tenmangū, Jasaka a několik dalších.[3]
Roku 1128 nařídila císařova matka Taiken-mon'in na základě svého posvátného slibu stavbu kláštera Enšódži (Antei) v Kjótu.[3] Byl to jeden z šesti chrámů zbudovaných v rámci plnění posvátného slibu (gogandži) na císařský příkaz podle tradice, kterou svým chrámem Hoššódži založil císař Širakawa.[5] Těchto šest chrámů v severovýchodním Kjótu se souhrnně nazývá Rokušódži (六勝寺) a vešlo ve známost jako „Šest vítězných chrámů“.[6]
Dne 17. srpna 1135 zemřel bývalý císař Širakawa. Bylo mu 77 let.[4]
V roce 1141 složil bývalý císař Toba kněžský slib a stal se ve svých 39 letech mnichem.[3]
Dne 5. ledna 1142 císař Sutoku odstoupil v 18. roce svého panování z trůnu ve prospěch svého mladšího bratra, 8. syna bývalého císaře Toby prince Narihita (体仁親王). Krátce nato prý budoucí císař Konoe usedl na japonský trůn.[3]
V roce 1144 nařídil klášterní císař Sutoku sestavení sbírky poezie waka Šika Wakašú (詞花和歌集) neboli Sbírka slovesných květin. Sbírka, jež obsahuje 411 básní v 10 svazcích, byla dokončena asi mezi lety 1151─1154.
Dne 22. srpna 1155 zemřel ve věku 17 let císař Konoe.[4] Následnictví přijal a na Chryzantémový trůn usedl jeho starší bratr a mladší bratr bývalého císaře Sutokua Go-Širakawa.[3]
V srpnu 1156 prohrál bývalý císař Sutoku rozhodující bitvu vzpoury Hógen (28. července─16. srpna),[7] načež byl svým bratrem a vládnoucím císařem Go-Širakawou poslán do vyhnanství do provincie Sanuki na ostrově Šikoku.
Dne 20. července 1156 zemřel ve věku 54 let bývalý císař Toba.[8]
1158 Go-Širakawa odstoupil z trůnu ve prospěch svého prvorozeného syna prince Morihita (守仁親王), budoucího císaře Nidžóa, a stal se novým klášterním císařem.
Bývalý císař Sutoku zemřel 14. září 1164 ve vyhnanství na ostrově Šikoku.
Místo, kde byl císař Sutoku pohřben, je známé.[1] Tento císař je tradičně uctíván v pamětní šintoistické svatyni (misasagi) v Sakaide v prefektuře Kagawa.[9] Císařovo kami je rovněž uctíváno v šintoistických svatyních Širamine v Kjótu a Kotohira ve městě Kotohira v prefektuře Kagawa. Úřad pro záležitosti japonského císařského dvora stanovil svatyni Širamine jako Sutokuovo mauzoleum. Formálně nese jméno Širamine no misasagi.[2]
Rodina
Císařský princ Akihito neboli císař Sutoku měl 4 manželky, s nimiž zplodil neznámý počet dětí.
Legenda
Po své abdikaci a ve vyhnanství se Sutoku věnoval mnišskému životu. Opsal si mnoho posvátných textů a nabídl je císařskému dvoru. Dvůr je však odmítl přijmout, neboť dvořané se obávali, že jsou prokleté.[10] Sutoku prý nesnášel dvůr a po své smrti se stal pomstychtivým duchem (onrjó). Všechno zlé, následným úpadkem císařského dvora počínaje přes vzestup samurajské moci až po sucha a vnitřní nepokoje se svádělo na jeho mstivou zlobu.
Společně s Mičizanem Sugawarou, a Masakadem Tairou bývá často nazýván jedním ze Tří velkých japonských onrjó.[11]
Také v literárních dílech z období Edo, jako je Ugecu Monogatari (Příběh o deštivém Měsíci), a na malbách ukijo-e od Jošicuji Utagawy je císař zobrazován jako pomstychtivý duch (onrjó).[12]
Odkazy
Poznámky
- ↑ V dobách před vládou císaře Džomeie byla osobní jména císařů velmi dlouhá a lidé je obecně nepoužívali. Po Džomeiově vládě se počet znaků v každém jméně zmenšil.[4]
- ↑ Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.[5]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Sutoku na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Imperial Household Agency (Kunaichō): 村上天皇 (62)
- ↑ a b Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
- ↑ a b c d e f g h Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
- ↑ a b c d e Brown, Delmer M.; ISHIDA, ICHIRŌ. The Future and the Past. [s.l.]: Berkeley: University of California Press., 1979. Dostupné online. ISBN 978-0-520-03460-0. OCLC 251325323 Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ a b c d Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842
- ↑ Adophson, Mikael S. (2000). The Gates of Power: Monks, Courtiers, and Warriors in Premodern Japan, p. 388 n99.
- ↑ TURNBULL, Stephen. The Samurai, A Military History. [s.l.]: MacMillan Publishing Co., Inc., 1977. ISBN 0026205408. S. 34–37. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Keene, Donald. (1999) Seeds in the Heart, pp. 616–623. , p. 616, na Knihách Google
- ↑ 崇徳上皇 [online]. Sakaide city official [cit. 2019-07-25]. Dostupné online. (japonsky) Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1963). Vicissitudes of Shinto. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 36655
- ↑ 山田雄司. 妖怪とは何か 菅原道真・平将門・崇徳院. [s.l.]: 中央公論新社, 2014. (中公新書). ISBN 978-4-12-102281-3. S. i–iii頁. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Ritsumeikan University, 25 October 2016 [cit. 2023-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 March 2022. (japonsky) Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sutoku na Wikimedia Commons
| Japonští císaři | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Toba | 1123–1142 Sutoku | Nástupce: Konoe |
| Japonští císařové | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| seznam japonských císařů | ||||||||||||||
| Legendární |
|  | ||||||||||||
| Jamato |
| |||||||||||||
| Nara |
| |||||||||||||
| Heian |
| |||||||||||||
| Kamakura |
| |||||||||||||
| Severní dvůr |
| |||||||||||||
| Muromači |
| |||||||||||||
| Azuči-Momojama |
| |||||||||||||
| Edo |
| |||||||||||||
| Japonské císařství |
| |||||||||||||
| Moderní Japonsko |
| |||||||||||||
| vládnoucí císařovny jsou označeny hvězdičkou * / císařská choť a regentka Džingu Kógó se tradičně neuvádí ** | ||||||||||||||
Portály: Japonsko | Lidé
